Zločiny kapitalizmu: Za 1.Československej republiky po mnohých zásahoch četníkov proti protestujúcim tiekla robotnícka krv

Vedeli ste, že počas tzv. „demokratickej“ 1.Československej republiky 1918- 1939 četníci mnohokrát strieľali do štrajkujúcich robotníkov ostrými a za zhruba 20 ročné pôsobenie 1.republiky bolo zastrelených do 150 ľudí, medzi ktorými boli aj ženy, deti a starí ľudia…Za toto obdobie emigrovalo iba zo Slovenska z tzv. hladových dolín 205 000 ľudí. Najväčšiu perzekúciu v tomto období zažili robotníci a nezamestnaní, ktorí sa organizovali v robotníckom a komunistickom hnutí a desiatky tisíc ich boli za toto obdobie za ich aktivity väznených, čiže boli politickými väzňami. Napr. len počas generálneho štrajku v roku 1920 bolo zabitých 14 štrajkujúcich, 70 zranených a 7 000 robotníkov bolo za účasť v tomto štrajku odsúdených a niekoľko tisíc ich bolo prepustených z práce.

Tu sú príklady z niektorých rokov,koľko bolo zastrelených a zranených ľudí: 1919- niekoľko desiatok popravených na Slovensku 1920 – 17 zastřelených + 7 těžce zraněných, 1921 – 4 zastřelení, 1922 – 2 zastřelení, 1924 – 4 zastřelení, 1925 – 4 zastřelení, 1928 – 1 zastřelený, 1930 – 5 těžce postřelených dětí, 1931 – 15 zastřelených vč. žen a dětí + 34 zraněných, 1932 – 4 zastřelení + 18 zraněných, 1933 – 30 zastřelených + 101 zraněných. Zásahy se děly vesměs při stávkových akcích, demonstracích nezaměstnaných, hladových pochodech a protiexekučních bojích – postižení byli vlastně zabíjeni jen proto, že neměli práci a měli hlad. Byli to vesměs dělníci, horníci a zemědělští dělníci.1)

vzbura-obraz-certizne-nestandard2

Některé zásahy měly za minulé éry vyšší publicitu:

Jednalo se zejména o střílení do průvodu dětí a mládeže v Radotíně v roce 1930 (5 zraněných dětí). V roce 1931 to byla střelba do nezaměstnaných dělníků a horníků v Duchcově2) (4 zastřeleni a 2 raněni) a ve Frývaldově (8 zabitých včetně žen a dětí, 30 zraněných). Odpor proti zásahu četníků projevili také tehdejší umělci První republiky formou výzvy Nelze mlčet, ke které se přihlásili Olbracht, Šalda, Vydra nebo Majerová.

Zásahy se děly vesměs při stávkových akcích, demonstracích nezaměstnaných, hladových pochodech a protiexekučních bojích – postižení byli vlastně zabíjeni jen proto, že neměli práci a měli hlad. Byli to vesměs dělníci, horníci a zemědělští dělníci.4)

Zdroj: http://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=358299 a Vzdor-strana práce

19511384_455026774852329_9064605342434421674_n