Roza Georgijevna Šaninová byla jednou z prvních žen, které začátkem Velké vlastenecké války vstoupily do rudé armády, a byla první sovětskou ostřelovačkou, která byla vyznamenaná Řádem slávy a zároveň první ženou sloužící ve 3. běloruském frontu, která jej obdržela.

Vyznamenala se 59 potvrzenými zabitými vojáky, mezi nimiž bylo i 12 vojáků v bitvě o Vilnius. Talent Šaninové byl všeobecně oslavován a kanadské noviny o ní v roce 1944 napsaly, že je „neviditelným terorem Východního Pruska.“ Byla schopna precizně zasáhnout nepřátelský personál a uplatňovat dva zásahy ze dvou krátce po sobě vypálených salv. Důvodem, proč vstoupila do armády jako dobrovolnice, byla smrt jejího bratra v roce 1941.

Šaninová se narodila v Jedmě, ruské vesnici v Archandělské oblasti, v roce 1924. Lačná studia neváhala chodit denně pěšky 13 kilometrů, aby se dostala do školy; tehdy zde veřejná doprava neexistovala. Ačkoliv si to její rodiče nepřáli, v pouhých čtrnácti letech se Šaninová vydala na pěší pochod 200 kilometrů přes tajgu, aby mohla pokračovat ve studiu na střední škole v Archandělsku. Když došla do města, neměla u sebe žádný majetek a pouze velmi malou finanční částku. Nejprve bydlela u bratra Fjodora a později se přestěhovala do školních kolejí.

Po dvou letech studia zavedly sovětské vyšší vzdělávací instituce školné a Šaninová si nemohla dovolit platit za kolej. Našla si tedy práci ve školce, která jí zároveň poskytla bezplatné ubytování. Milovala děti a byla oceňovaná jejich rodiči. Během dne pracovala a po večerech pokračovala ve studiu a v akademickém roce 1941/42 úspěšně absolvovala.

Když Šaninová obdržela potvrzení o smrti svého devatenáctiletého bratra Michaila při obléhání Leningradu, zašla na vojenský komisariát a požádala o povolení narukovat jako dobrovolnice.

V tu dobu Sovětský svaz takticky přijímal ženy jako ostřelovačky, protože se věřilo, že jsou lstivější, opatrnější, trpělivější a mají ohebnější končetiny než muži. Šaninová se nejprve učila střílet na střelnici. V roce 1943, kdy stále bydlela na kolejích, byla přijata do programu Vsevobuch pro všeobecný vojenský výcvik.

Šaninová byla zabita během východopruské ofenzivy, kdy chránila zraněného velitele dělostřelecké jednotky. Během svého života byla obdivována za své hrdinství a její bojový deník byl prvně publikován v roce 1965. Díky němu známe mnoho faktů o jejím životě a prostředí, v němž vyrůstala. Jeho největší hodnota ale spočívá v tom, že jej napsala žena, která šla bojovat do války.

Preklad: Nikola Čech

Zdroj: Levá perspektíva