Když bydlení je právo: Venezuela postavila již 1,4 milionu bytů pro chudé rodiny

Bolívarovská republika Venezuela se v západních médiích pravidelně zobrazuje jako nefunkční, rozvrácený ba zločinný stát, kde lidé údajně vinou vlády nemají základní potraviny a žijí na sociálním dně. Této jednostranné propagandě postavené na onom známém přání otcem myšlenky se ale příčí fakta, která poukazují na pozoruhodné a po všech stránkách obdivuhodné výsledky bolívarovského sociálního projektu v mnoha oblastech společenského života. Jedním z nepopiratelných úspěchů vlád prezidentů Huga Chaveze a Nicolase Madura je například výrazné zlepšení bytové situace Venezuelanů, kde přitom předchozí vlády zanechaly zemi obrovský vnitřní dluh.

Stejně jako jiné země Latinské Ameriky se Venezuela až donedávna potýkala s problémy v oblasti bydlení. Velká města obklopovaly prstence slumů s kontejnery z plechu a překližek a také statisíce lidí přebývajících v chatrčích na venkově si o civilizačních výdobytcích moderního bydlení mohlo jen zdát. V roce 2011 za prezidenta Chaveze padlo rozhodnutí tento neblahý stav změnit. Po dobrých zkušenostech s výstavbou bytů pro oběti záplav v roce 2010 vyhlásil stát velkorysou „Velkou bytovou misi“ s cílem zajistit bezplatné či nízkonákladové a především důstojné bydlení určené zejména chudým venezuelským rodinám. Na rozdíl například od českých „křesťanů“ z KDU-ČSL totiž razí současná Venezuela zásadu, že bydlení je lidské právo.

V rámci Velké bytové mise tak začala mohutná výstavba veřejných bytů ve městech po celé zemi. Cíl byl ambiciózní: do konce roku 2019 postavit a předat rodinám 3 miliony bytů postavených ze státních peněz (v některých případech se symbolickou spoluúčastí), což by v důsledku znamenalo zajištění veřejného bydlení pro cca 40 % obyvatel Venezuely. Ministr plánování Ricardo Menendez si od projektu sliboval vedle samotného opatření bydlení i úplné přetvoření městské krajiny, městského veřejného prostoru a vznik socialistických měst bez nadměrné dopravní zátěže a s množstvím zeleně a volně přístupných parků a hřišť. Lidé se zároveň mohou reálně zúčastnit plánování budovaných čtvrtí, svých nových domovů. Nejznámějším symbolem a především praktickým potvrzením uskutečnitelnosti této vize se stalo nové město Tiuna postavené na bývalé vojenské základně jižně od metropole Caracasu. Ruské, čínské a běloruské stavební firmy zde postavily moderní bydlení pro 20 tisíc rodin.

V letech 2011-2014 odevzdal stát do užívání v rámci Velké bytové mise 642 tisíc nově postavených bytů. A rozvoj této mise rok od roku úspěšně pokračuje, a to navzdory celkově nepříznivé ekonomické situaci. V listopadu 2015 stálo 745 tisíc bytů. Prezident Maduro slíbil ostřihat si svůj ikonický knír, pokud se nepodaří do konce roku 2016 odevzdat milion bytů. Knír je stále na svém místě – podařilo se! Přitom proti roku 2014 poklesla cena surové ropy, hlavního vývozního artiklu Venezuely, na světovém trhu o 60-70 % a celkové příjmy Venezuely z exportu poklesly až o 85 %. Navzdory tomu se v roce 2016 postavilo a odevzdalo výrazně více bytů než předchozí rok. V lednu 2017 mohl Maduro oznámit veřejnosti splnění plánu; postaveno je 1,4 milionů bytů.

Velká bytová mise není jediným venezuelským projektem usilujícím o naplnění lidského práva na bydlení. Velkého rozmachu a popularity se dočkalo například komunitní a družstevní stavebnictví. Vláda mnohdy předala lidem volnou resp. spekulantům zkonfiskovanou půdu a poskytla jim velmi výhodné půjčky a lidé sami si postavili svoje obytné domy podle vlastních představ. Projekt Petrocasas umožňuje stavbu rodinných domů za využití recyklovaných nebo vedlejších produktů při zpracování ropy. Venezuela rovněž pomáhá s výstavbou nových domů na Kubě a na Haiti v oblastech postižených hurikány.

Po vítězství pravicové opozice v parlamentních volbách na jaře 2016 se objevily snahy parazitovat na těchto nesporných úspěších. Byty postavené v rámci Velké bytové mise mají rodiny přiděleny na dožití, prodávány smějí být jen na zvláštní povolení a nikoliv na volném trhu. Opozice předložila a v dubnu 2016 v Parlamentu i prohlasovala zákon, který de facto umožňuje privatizaci bytů a vznik trhu a spekulace s bydlením. Zákon byl však zablokován Nejvyšším soudem Venezuely, který shledal jeho neústavnost, a to právě v porušení zásady, že bydlení je lidské právo, nikoliv zboží určené pouze pro koupěschopnou poptávku a předmět spekulace. Soud naopak potvrdil, že princip dostupného bydlení musí být v souladu s ústavou postupně aplikován na všechny obyvatele země bez výjimky. Nečekajíce ani na rozhodnutí soudu vyšly do ulic desetitisíce Venezuelanů, členů sociálních hnutí a předáků komunit, aby protestovaly proti návrhu opozice. Také 62 % těch, kteří v rámci Velké bytové mise získali své bydlení, se v průzkumu vyslovilo proti myšlence, že by se s byty mohlo volně obchodovat. Plán opozice sklízet zisky z práce jiných tak musel jít k ledu.

Venezuela se v současné době nachází ve velmi obtížné situaci. Nemá smysl popírat potíže, ve kterých se bolívarovský projekt ocitl především kvůli situaci na světovém ropném trhu, ale také vinou ekonomické války vyhlášené domácími i zahraničními podnikateli bolívarovské vládě a v posledku vinou měkkého přístupu vlády vůči kapitalistické třídě. Avšak propadat odevzdanosti, pesimismu a pasivitě není rozhodně na místě. Pokud narazíte na „objektivní“ zpravodajství a výklady (bohužel například i na otřesné české wikipedii) o Venezuele jako totalitní bankrotářské zemi v troskách, vzpomeňte, že navzdory nepřízni mocných a mnohým úskalím dokázal bolívarovský revoluční projekt zajistit milionům lidí důstojné bydlení a realizovat jejich nezadatelná lidská práva tak pošlapávaná například i v České republice.